Seriál o nátěrových hmotách, část 7

Další část našeho v seriálu o nátěrových hmotách – laky na dřevěné podlahy. Článek byl zveřejněn v dnes již neexistujícím časopisu Spektra nátěrových hmot. Původně obsahovat odkazy na dostupné materiály, které jsou v aktuální verzi vypuštěny. Řada z nich už totiž není dostupná.
Dnešní část je ke stažení zde.
I dřevěné podlahy mohou být jako zrcadlo
Ing. Richard Milič, CSc., Ing. Zdenka Pšeničková
Pro nátěry truhlářských výrobků v interiéru se používá celá řada nátěrových hmot jak rozpouštědlových, tak vodou ředitelných. Masové používání nitrocelulózových hmot na nátěry dřeva v interiéru ustupuje do pozadí díky vysokému obsahu organických rozpouštědel a stále větší oblibu si získávají vodou ředitelné nátěrové hmoty.
Speciální oblastí aplikace nátěrových hmot tvoří nátěry dřevěných podlah transparentními laky nebo laky s transparentními pigmenty, které umožňují zachování kresby dřeva. Tyto nátěry jsou vystaveny obrovskému mechanickému namáhání. Zároveň musí odolávat působení mnoha chemikálií používaným k jejich čištění. Pro informaci uvádíme stručnou charakteristiku všech používaných typů nátěrových hmot.
Alkydové rozpouštědlové nátěrové hmoty patřily k velmi typickým systémům užívaným k nátěrům prkenných podlah. Pro zvýšení tvrdosti a odolnosti čistícím prostředkům se alkydy modifikovaly fenolickými pryskyřicemi. Jejich užívání je dnes již víceméně minulostí. Zástupcem této skupiny je např. Email syntetický na podlahy Durlin S 2081.
Epoxidové dvousložkové laky na bázi rozpouštědel vytvrzují díky reakci epoxidové pryskyřice s tužidlem, přičemž dochází k tvorbě sítě z jednotlivých molekul. Nátěry vynikají tvrdostí, odolností vůči oděru a působení běžných bytových chemikálií. Mají malou odolnosti ultrafialovému záření, což má za následek ztrátu lesku a velmi silné žloutnutí. Jako rozpouštědlo se nejčastěji užívá směs butanolu a xylenu, která při dlouhodobé expozici při nanášení působí bolesti hlavy. Nejznámějším lakem z této skupiny je Lak epoxidový dvousložkový S 1300. Dnes se epoxidové hmoty prakticky nepoužívají. Současná filozofie nátěrů parket je jiná – lak musí být nejen tvrdý, ale i pružný, aby při namáhání nepraskal a po odeznění napětí se vrátil do původního stavu.
Polyuretanové dvousložkové laky na bázi rozpouštědel zasychají opět prostřednictvím tvorby zesíťovaného filmu. Pod pojmem polyuretany chápeme velkou skupinu polymerních látek, vzniklých reakcí izokyanátů s látkami obsahujícími nejčastěji hydroxylovou skupinu. Základní sloučeniny, alifatické a aromatické izokyanáty objevené v roce 1850 Wurtzem a Hoffmanem, byly průmyslově využity teprve koncem třicátých let minulého století k výrobě plastů, lepidel a nátěrových hmot vynikajících vlastností.
Polyuretany vznikají podle obecného schématu:

Vhodnou volbou z bohaté škály jednotlivých pojivových složek a tužidel (izokyanátů) byla vypracována široká paleta výrobků s nejrůznějšími vlastnostmi.
Dvousložkové rozpouštědlové polyurethanové hmoty poskytují lesklé, tvrdé a houževnaté nátěry vhodné pro nejnáročnější použití. Tvrdidla na bázi alifatických izokyanátů velmi dobře odolávají účinkům povětrnosti. Všechny dvousložkové rozpouštědlové polyuretany jsou citlivé na vlhkost při vytvrzování. Zhotovení nátěrů navíc provází silné zamoření prostor výpary rozpouštědel. Míchání dvou složek je nepříjemné a může vést k chybě při dávkování a následnému selhání nátěru. Českým zástupcem je Lak polyuretanový dvousložkový U 1004. Před časem se na trhu objevily i dvousložkové polyuretany ředitelné vodou, které poskytují nátěry téměř srovnatelné s rozpouštědlovými typy.
Jednosložkové polyurethanové laky a olejem modifikované urethany na bázi rozpouštědel jsou tvrdé, odolné vůči abrazi i vodě. Vznikají reakcí alkydových pryskyřic, rostlinných olejů nebo dalších pryskyřic s vhodným izokyanátem. Zasychají fyzikálně pouhým odpařením rozpouštědla nebo oxypolymeračně, tj. reakcí s kyslíkem. Tento děj probíhá pouze tehdy, vyskytuje-li se v molekule alkydu nebo oleje dvojná vazba. Uvedené systémy se však doporučují spíše k nátěrům v domácnostech s nižším zatížením podlah. Výrobky často obsahují jako rozpouštědla moderní syntetické uhlovodíky, díky kterým jsou prakticky bez zápachu.
Vodou ředitelné akrylátové disperze s vysokou tvrdostí a odolností proti bytovým chemikáliím se používají spíše pro nátěry nábytku, kde je mechanické zatížení nižší a není nutná vysoká houževnatost nátěru. V oblasti úpravy dřevěných podlah se akrylátové disperze používají ve směsi s polyuretanovými pryskyřicemi.
Vodou ředitelné jednosložkové polyuretany vznikly na základě ekologických tlaků na zlepšování pracovních podmínek a snižování emisí rozpouštědel. Polyuretanové pojivo je nejprve připraveno v rozpouštědle nebo v tavenině a po oddestilování rozpouštědel emulgováno ve vodě. Nátěry zasychají stejně jako u rozpouštědlových protitypů pouhým odpařením vody a koalescencí (spojením) emulgovaných částic, u pojiv s obsahem dvojných vazeb dochází ještě k síťováním s kyslíkem. Po zaschnutí jsou filmy vytvořené oběma způsoby ve vodě nerozpustné.
Nevýhodou polyuretanových disperzí je vysoká cena daná vysokou cenou izokyanátů a dále nízký obsah sušiny, obvykle okolo 30 %. Proto se pro méně náročné aplikace připravují směsi polyuretanových s akrylátovými disperzemi nebo se vyrábějí tzv. hybridní typy, kde akrylátová i polyuretanová složka je spojena chemickou vazbou a výsledné vlastnosti jsou příznivější než u pouhé směsi obou složek. Tato pojiva tvoří základ většiny výrobků českých firem. V následujícím přehledu jsou uvedeny české výrobky, které se na trhu vyskytují obvykle ve dvou nebo třech stupních lesku – lesklý, polomatný, matný.
Dále jsou na trhu dostupné výrobky na bázi polyurethanových disperzí bez přídavku dalšího pojiva, většinou od zahraničních firem. Tyto výrobky se vyznačují lepšími vlastnostmi ve srovnání s hybridními typy, ale také vyšší cenou.
Mezi špičkové výrobky určené pro extrémně namáhané prostory jako jsou restaurace, obchodní domy, taneční sály nebo kanceláře patří speciální typy modifikovaných polyurethanových disperzí, které při zasychání síťují prostřednictvím kyslíku nebo reagují s druhou složkou systému. Vzniká tak velmi tvrdý nátěr s vysokou odolností proti mechanickému namáhání i proti působení chemikálií používaných při úklidu.
Tyto laky se aplikují obvykle ve třech vrstvách s celkovou tloušťkou asi 120 µm. Mají vysokou chemickou odolnost a otěruvzdornost. Vysoké kvalitě však odpovídá cena (okolo 640 Kč/litr). Ta je u českých výrobků zhruba poloviční při srovnatelné kvalitě.
Při hodnocení vlastností laků na parkety se kromě standardních zkoušek (zasychání, tvrdost, mechanické vlastnosti) užívá i speciální metodika, se kterou vás chceme seznámit. Jedná se o odolnost při oděru brusným papírem, kterou možná znáte ji pod názvem odolnost obrusu, otěruvzdornost nebo počet cyklů. U podlahářských materiálů bývá uváděna velmi často. Samotné hodnocení se provádí v přístroji Taber-Abraser (viz obrázek). Vzorek je nanesen na podkladu, který se v přístroji otáčí pod zatíženými rameny s kotoučem oblepeným brusným papírem. Výsledkem zkoušky je buď hmotnost obroušeného materiálu po absolvování určitého počtu otáček (cyklů), nebo počet cyklů, které nátěr přestál bez definovaného poškození (prodření na podklad apod.). Náročnější zkouška se provádí se zatížením 1 kg, u méně odolných materiálů se volí zatížení 500 g.
Postup při nátěrech podlah
Při renovaci podlah by měly být původní poškozené nátěry zcela odstraněny. Pokud je vrchní vrstva souvislá a nepoškozená, musí se na malé ploše ověřit, zda nový nátěr bude dostatečně přilnavý k původnímu a zda při tvorbě filmu nedochází ke vzniku defektů vlivem politur, leštěnek nebo past, kterými mohl být původní nátěr ošetřován. Nové nebo obroušené podlahy se nejprve natírají penetračním lakem, který dobře smáčí dřevo, zpevňuje vrchní vrstvu a způsobuje menší zvedání dřevních vláken. U levnějších polyurethaných nebo hybridních laků se penetrace provádí stejným lakem nebo se lak pro první nátěr zředí vodou. První penetrační nátěr je třeba nanášet v tenké vrstvě, protože dřeva citlivá na pH (např. dub, hnědý buk) mohou tmavnout. Silnější vrstva totiž déle zasychá a tím se prodlužuje extrakce zbarvených látek z podkladu do nátěru. U některých problematických dřev je lépe penetrační nátěr provést rozpouštědlovou penetrační hmotu. Po dokonalém zaschnutí penetračního nátěru se povrch lehce přebrousí a aplikují se 2 až 3 vrstvy nátěru v časovém odstupu doporučeným výrobcem laku. Při nanášení válečkem je třeba zvláštní pozornost věnovat stáří laku. Je známo, že po několika měsících i nejlepší parketové laky více pění a touto technikou není možné zhotovit perfektní povrch bez bublin. U staršího laku potom nezbývá nic jiného, než použít pro nanášení štětec.
Lakovaná plocha může být plně zatížena až po dokonalém vyzrání nátěrů (asi 2 týdny) a musí být ošetřována v duchu zásad uvedených dále nebo podle doporučení výrobce laku.
Provoz a údržba lakované plochy
Předpokladem pro dlouhou životnost nátěrů podlah je odpovídající užívání a správná údržba. Nevhodné a neodborné údržba a čištění parketových podlah může vést velice rychle k poškození nebo dokonce ke zničení vrchní vrstvy. Kanceláře a jiné silně namáhané prostory musí být pravidelně uklízeny, aby se odstranily nečistoty z podlahy, které působí jako brusivo. Kromě toho je třeba v určitých intervalech užívat speciální prostředky pro údržbu lakovaných parket včetně poliše, který zaceluje drobné škrábance a zvyšuje kluznost povrchu (nikoliv podkluzování nohou), takže částice, které by jinak poškrábaly povrch, po něm sklouznou. Při vyšším zatížení je třeba provádět údržbu častěji.
K dosažení dlouhé životnosti lakovaných parket je třeba kromě pravidelné údržby dodržovat také další zásady:
- Protože písek a bláto jsou silně abrazivní materiály, budují se před kancelářemi a jinými objekty tzv. čistící zóny (kartáče, rohožky). Ty omezují množství nečistot, které se dostanou na lakované plochy a zapříčiňují poškození.
- Nábytek musí být opatřen filcovými podložkami, kolečka otáčivých židlí musí být dvojitá nebo široká a musí být zhotovena z materiálů, které nepoškozují lak.
- Na místech s extrémním zatížením (pod kolečkovými židlemi, ale pravděpodobně i okolo míst s extrémním provozem jako je recepce, kopírka, apod.) musí být použity speciální plastové podložky nebo jiné podlahové krytiny.

