Metody testování – zkoušení požárního nebezpečí

Hodnocení hořlavosti materiálů dle normy ČSN EN 60695-11-10 je zásadní pro zajištění bezpečnosti elektrických a elektronických zařízení, zejména z hlediska prevence požárů. Tato norma stanovuje metodiku zkoušení reakce plastových materiálů na malý plamen, čímž umožňuje klasifikovat jejich chování při zapálení, rychlost šíření plamene a schopnost samovolného uhašení. Díky tomu mohou výrobci i projektanti vybírat vhodné materiály s ohledem na minimalizaci rizika vzniku a šíření požáru v reálných provozních podmínkách. Správná klasifikace podle této normy je navíc často požadována legislativou i certifikačními orgány, což podtrhuje její význam nejen z hlediska technického, ale i právního a ekonomického.

Naše akreditovaná zkušební laboratoř nabízí odborné zkoušení hořlavosti dle ČSN EN 60695-11-10 ed.2 (resp. IEC 60695-11-10:2013). Tato norma specifikuje laboratorní zkoušky, kdy je materiál vystaven působení malého plamene o výkonu 50 W.

Disponujeme moderním zkušebním zařízením TESTEX TF328, které umožňuje přesnou simulaci reálných podmínek vzniku požáru v běžných aplikacích a posouzení, jak rychle se materiál vznítí a jakým způsobem dochází k šíření plamene po povrchu.

Součástí zařízení je:

• Uzavřená testovací komora
• Bezpečnostní odvětrávání spalin
• Kalibrovaný hořák generující stabilní testovací plamen

Moderní testovací systém umožňuje:

• Přesné nastavení výšky plamene
• Kontrola doby expozice
• Stabilní polohu vzorku

Zkoušku provádíme ve dvou základních režimech:

• Horizontální metoda (HB)
  • Stanovení lineární rychlosti šíření plamene (délka poškození vzorku)
  • Vhodná pro základní hodnocení hořlavosti
• Vertikální metoda (V0, V1, V2)
  • Hodnocení samozhášivosti (doba dohořívání plemenem nebo žhnutím)
  • Sledování odkapávání hořících částic, které mohou způsobit šíření požáru na další části zařízení
  • Klasifikace materiálů dle přísných kritérií

Výsledky zkoušky slouží k porovnání různých materiálů z hlediska jejich požární bezpečnosti a díky klasifikaci dle normou daných kritérií lze určit vhodnost materiálu pro konkrétní použití v koncových výrobcích.

Požadavky na zkušební vzorky

• Tyčové zkušební vzorky – délka 125 ± 5 mm a šířka 13 ± 0,5 mm
• Hladké hrany bez otřepů
• Doporučená tloušťka 0,1-12 mm
• Příprava zkušebních těles např. vstřikováním, lisováním nebo vyřezáním z desky vodním paprskem (např. OMAX Protomax)

Použitelnost metodiky hodnocení hořlavosti

• Termoplasty (např. PP, PE, ABS, PC, PA aj.) včetně plněných a modifikovaných systémů.
• Reaktoplasty (epoxidové, fenolické nebo polyesterové pryskyřice).
• Plastové výlisky a konstrukční díly pro elektrotechniku a elektroniku.
• Kompozitní materiály s polymerní matricí včetně vyztužených plastů (skleněná/uhlíková vlákna, minerální plniva apod.).
• Pryže a elastomery např. izolace vodičů a kabelů.
• Elektrické a izolační materiály např. kryty elektrických zařízení

Omezení metody

Metoda není vhodná pro:

• Velmi tenké fólie
• Kapalné vzorky
• Pasty
• Masivní díly bez možnosti úpravy vzorku

Materiál musí být schopen vytvořit definovaný zkušební vzorek předepsaných rozměrů.

Přínosy zkoušky

• Posouzení požární bezpečnosti materiálů používaných zejména v elektrotechnice a průmyslu plastů
• Zvýšení bezpečnosti finálních výrobků (ochrana zdraví a majetku koncových uživatelů)
• Podpora vývoje a optimalizace produktů z hlediska použití retardérů hoření
• Klasifikace materiálů pro elektrotechnické aplikace
• Ověření vhodnosti pro použití v aplikacích se zvýšenými požadavky na požární odolnost a splnění legislativních požadavků.
• Simulace reálných podmínek iniciace požáru umožňuje získat spolehlivá data pro vývoj i certifikaci materiálů
• Zkouška je relativně rychlá a ekonomicky dostupná
• Vysoká reprodukovatelnost díky přesně definované metodice